Jak terapie probíhá?

Může se jednat o krátkodobou podpůrnou terapii nebo systematickou dlouhodobou péči. Každé terapeutické sezení trvá 50 minut, setkáváme se pravidelně, nejčastěji 1x týdně.

První setkání

Na první setkání, které je delší než obvykle (80 min) přichází rodič a dospívající společně. V první části setkání (cca 30 min) probereme to, co vás do terapie přivádí, jaké jsou vaše představy a očekávání. Já vám vysvětlím, jak terapie probíhá, co vám mohu nabídnout a také domluvíme obecné podmínky a pravidla naší spolupráce. Po této úvodní části rodič odchází a zbylých 50 minut se již věnuji práci s dospívajícím klientem.

Dalších pět setkání

Během dalších setkání společně mapujeme váš dosavadní život a postupně se začínáme orientovat v problému se kterým přicházíte. Páté sezení bývá sezením bilančním, v rámci kterého si řekneme, jak se nám společně pracuje a zda chceme ve spolupráci pokračovat.

… a dál?

V případě, že se společně domluvíme na pokračování, budeme se dále pravidelně setkávat a společně pracovat na řešení vašich problémů. Terapeutický proces je dlouhodobá práce, která by měla vést k výraznému snížení nepříjemných pocitů a celkově k větší spokojenosti a kvalitnějšímu prožívání, tato změna ale nenastává ze dne na den a vyžaduje čas a aktivní přístup z vaší strany.

Co nabízím

Dospívající

Individuální psychoterapie pro dospívající

S dospívajícími klienty, kteří přicházejí poprvé do terapie a nevědí, co je čeká, řešíme tři velmi důležitá témata – motivaci, důvěru a stigmatizaci.

Ve své praxi pracuji s klienty přibližně od 15 let věku. Dospívajícího klienta velmi často přivádí do terapie rodiče, kteří tuší, že není něco v pořádku a ve snaze dítěti pomoci, vyhledají odborníka.

V tomto věku se do terapie zpravidla nikomu nechce a nechce se ani o svém trápení bavit s někým cizím, ke komu nemá důvěru, nezná ho. Určitou roli hraje v tomto věku také odpor k dospělým autoritám… – „proč chodit ke cvokaři, ke kterému mě dovedli rodiče“?

A v neposlední řadě mohou vnímat návštěvu psychologa nebo psychoterapeuta jako určité stigma – „jsem nemocný“,“ jsem blázen“?

Takže, milí dospívající, jsem tu pro Vás a ráda Vás budu jen poslouchat, když to budete potřebovat, pomůžu Vám projít složitým obdobím, podpořím Vás ve změnách, které byste chtěli udělat nebo Vám pomůžu se na Vaše těžkosti podívat jiným pohledem.

Co byste měli vědět, než ke mně půjdete:

Nejdůležitější na naší společné práci je potřeba uvědomit, že vás něco opravdu trápí a že s tím chcete něco udělat. Není důležité, že to neumíte přesně pojmenovat.
Přicházíte ke mně dobrovolně.
Ve chvíli, kdy budete terapii odmítat, nedokáže vám pomoct ani ten nejlepší terapeut.
Důležitá je naše vzájemná důvěra. Můžete se spolehnout, že to, co si v rámci terapie řekneme, zůstává jen mezi námi. Nikdy se o nedozví váš rodič ani nikdo jiný.

Protože Vás nejspíš na první sezení přivedou rodiče, kteří o Vás mají starost, v jeho úvodní části se společně domluvíme na tom, jak budeme s rodiči komunikovat. Tak, jak to v mé praxi běžně funguje je, že většinu času komunikujeme my dva spolu a pokud je potřeba domluvit něco s rodiči nebo rodiče chtějí něco důležitého říct mě, je důležité, abyste o tom věděli, že jsme spolu mluvili a o čem. Nikdy se tedy nedomlouváme za Vašimi zády. V ideálním případě spolu mluvíme společně – vy, já a rodiče.

V mé praxi to probíhá tak, že na první setkání, které je delší než obvykle (80 min) přichází rodič a dospívající, první část setkání (30 min) probereme všichni společně důvod, proč do terapie přicházíte, domluvíme obecné podmínky a pravidla naší spolupráce.

Chodit na terapii neznamená vaši slabost nebo neschopnost zvládat problémy. Když nás například bolí v krku nebo máme zažívací potíže, dojdeme si také k lékaři. Stejně tak by mělo být samozřejmostí, že když mě něco trápí, bolí mě duše nebo mám problém, jehož zvládnutí je nad moje síly, vyhledám odbornou pomoc.

S čím za mnou dospívající klienti nejčastěji chodí:

Problémy dospívajících se mohou projevovat například změnami nálad, problémy s jídlem, spánkem, chováním, selháváním ve vztazích nebo ve škole.

Co je důležité vědět:

Za mladistvé do 18 let jsou zodpovědní zákonní zástupci – rodiče, je proto důležité, aby věděli a souhlasili s tím, že jejich dítě do terapie dochází.
Je důležité, aby klient do terapie přicházel dobrovolně.
Když není klient plnoletý, je v nutném případě možná komunikace s rodiči. Klient je však vždy informován, že taková komunikace proběhla a co bylo jejím předmětem.
Jsem vázaná mlčenlivostí a důvěrností informací získaných během sezení. To znamená, že cokoli mi klient během sezení řekne zůstává jen mezi námi. Jedinou výjimkou je situace, kdy je klient nebo jeho okolí v přímém nebezpečí a zákonem daná oznamovací povinnost (Ustanovení § 367 a § 368 trestního zákoníku obsahují popis skutkových podstat trestných činů nepřekažení trestného činu (§ 367) a neoznámení trestného činu (§ 368).)
Psychoterapie je dlouhodobý proces, s klienty se setkávám pravidelně, většinou jednou týdně, po dobu minimálně několika měsíců.

Pracuji pod pravidelnou supervizí MUDr. Marie Kopřivové.

Jsem kandidátním členem České asociace pro psychoterapii. Řídím se kodexem Evropské asociace pro psychoterapii.